Článek
Jediná chyba znamená úraz nebo dokonce smrt. Přesně to obnáší výstup na skotský útes, který je mezi horolezci hodnocený jako nejhorší na světě. Na konci je totiž převislý a horolezci jsou na něm vystaveni větru a dešti. Poprvé si na něj někdo troufl až v roce 1970. Ještě nikdo se ale donedávna neodvážil po něm lézt volně.
Útes St John's Head na skotském ostrově Hoy je velkou horolezeckou výzvou. Poprvé ho člověk zdolal v roce 1970
Pak se ale objevil odvážný Dave MacLeod vyzbrojený pouze lanem, které ho mělo jistit před pádem. Náročný výstup mu trval deset dlouhých hodin. Nesmírně obtížnou cestu si ale užil, jak je patrné z fotografií. Stihl se dokonce i pokochat úžasným výhledem, když balancoval na 60centimetrové skalní římse.
MacLeod se během náročné cesty také zvládl kochat výhledem
„Na této cestě je nejobtížnější to, že nejhorší horolezecký úsek přichází až na samém konci. Po třech hodinách cesty se dostanete k úpatí útesu a před sebou máte deset hodin obtížného lezení. A ve chvíli, kdy už vám prsty a paže začnou vypovídat službu, přijde 60metrů toho nejhoršího, kdy se musíte udržet jen na drobných úchytech,“ uvedl pro deník Daily Mail 33letý horolezec.
Třiatřicetiletý Dave MacLeod patří k nejlepším horolezcům ve Skotsku. Výstupem na útes St John's Head své postavení jen utvrdil
„Dospět na úplný konec cesty je ale fantastický pocit. Pro zkušené horolezce ten pohled navíc není nijak děsivý,“ popsal své pocity MacLeod, který se horolezectví začal věnovat ve svých 15 letech a dnes patří k těm nejlepším horolezcům nejen ve Skotsku.
Nejhorší úsek přichází až na samém konci, kdy prsty i paže horolezců začínají vypovídat službu
MacLeoda při jeho neuvěřitelné cestě zachytil fotograf Lukasz Warzecha. Jeho snímky jsou opravdu jedinečné. Ale ani pro Warzechu to nebyl snadný úkol. Aby mohl horolezce vyfotit, musel se spustit z vrcholku útesu níž. V tu chvíli ho jistil důmyslný systém tří lan.
„Cesta, kterou si MacLeod vybral, se zřejmě kvůli obtížnosti nazývá 'Longhope'. Ačkoli je Dave jeden z nejlepších horolezců široko daleko, byl na ní vystaven mnohým nebezpečím. Ani já to neměl jednoduché. Ta skála ale stála za to, je přímo panenská. Člověk ji musí vidět, aby uvěřil,“ uvedl Warzecha.