 dál.
Její život je jedna velká přetvářka. Lež je měna, na kterou se přepočítává všechno, co dělá a čím je. Klam je její největší kapitál.
Jsem skoro u vytržení z toho, jak dokonale umí muž popsat nitro ženy. Marian není postava, kterou nahlížíte očima mužů, věříte tomu, že příběh vypráví žena, která kvůli válce přestala být dívkou. Ta, která je několika ženami najednou a neví, kterou je ve skutečnosti. Témata knihy mají váhu, a přece je strávíte s lehkostí, která se zdá až nepřirozená. Na konci spokojeně vydechnete tichounké wow. Příběh je to syrový a autentický (i když v mnohém ohýbá realitu do svého plánu), je břitký, nepříliš krutý, ale ve své podstatě docela smutný. Celou dobu jsem se zamýšlela nad tím, proč to Marian dělá? Proč se stala výsadkářkou? Tvrdí, že to bylo pro Francii, ale já jí to nevěřím, ona si to možná taky nevěří. A to je na Dívce, která spadla z nebe to nejpravdivější – pod slupkou dobra se přece jen ukrývá další úmysl, i když vám jen letmo bleskne hlavou.
Nádherná kniha, už taky nečekejte a přečtěte si ji.
Hodnocení: 99 %){kind=link}
V kabelce má tisíc franků. A ve vagině dva rádiové krystaly
Už je to víc než 3 roky, co mi v knihovně leží Dívka, která spadla z nebe od Simona Mawera. Potřebovala uzrát na tu správnou chvíli. A ta právě teď nastala. Proč tak dlouho, ptáte se? Knihy přece nepotřebují odpočívat jako hermelín. No, některé ano. Když to uspěcháte, nebude vám tolik chutnat. 17. března vyjde druhý díl – Provazochodkyně. Ve čtečce už mám nachystaný první překlad, a právě to bylo tím impulzem… ostatně knihy s otevřeným koncem jsou bez pokračování jen velkým trápením.
Marian, Anne-Marie, Alice, Laurence – tolik jmen pro jedinou dívku. Příběh mladičké špionky, která se jednoho dne snese z nebe nad Francií, je napínavý jako všechny kšandy světa. Na stylu psaní Simona Mawera je něco kouzelného: nelibuje si v dlouhých popisech, a přesto vidíte jednotlivé scény tak jasně, že vám z toho vstávají chloupky za krkem; umí být stručný a zároveň natáhnout sekundy na mnoho řádků; píše tak poutavě, že jen nečtete příběh Marian Sutro, vy jste Marian Sutro, dokonce se můžete přistihnout při tom, že víte co udělá(te) dál.
Její život je jedna velká přetvářka. Lež je měna, na kterou se přepočítává všechno, co dělá a čím je. Klam je její největší kapitál.
Jsem skoro u vytržení z toho, jak dokonale umí muž popsat nitro ženy. Marian není postava, kterou nahlížíte očima mužů, věříte tomu, že příběh vypráví žena, která kvůli válce přestala být dívkou. Ta, která je několika ženami najednou a neví, kterou je ve skutečnosti. Témata knihy mají váhu, a přece je strávíte s lehkostí, která se zdá až nepřirozená. Na konci spokojeně vydechnete tichounké wow. Příběh je to syrový a autentický (i když v mnohém ohýbá realitu do svého plánu), je břitký, nepříliš krutý, ale ve své podstatě docela smutný. Celou dobu jsem se zamýšlela nad tím, proč to Marian dělá? Proč se stala výsadkářkou? Tvrdí, že to bylo pro Francii, ale já jí to nevěřím, ona si to možná taky nevěří. A to je na Dívce, která spadla z nebe to nejpravdivější – pod slupkou dobra se přece jen ukrývá další úmysl, i když vám jen letmo bleskne hlavou.
Nádherná kniha, už taky nečekejte a přečtěte si ji.