Zákazy nás před dezinformacemi neochrání, varuje autorka knihy o fake news

Duší autorského kolektivu je Petra Vejvodová ze studentského týmu Zvol si info, na jehož kontě je například jednoduchý návod, „jak se ve světě médií nenechat vodit za nos a nevěřit koninám“. První publikace tohoto typu na českém trhu vyšla v brněnském nakladatelství Cpress. Zde byla její porodní bábou redaktorka Katarína Belejová. A právě tyto dvě ženy poskytly Deníku krátký rozhovor. 

Co bylo prvním impulsem k sepsání knihy o fake news? Kdo s ním přišel?

Belejová: Nejdřív byl nápad zaplnit díru na českém trhu. Na tohle téma sice existuje několik překladových publikací, ale žádná od českých autorů, zasazená do českého prostředí. Tenhle nedostatek jsme vnímali jako příležitost. V době, kdy jsme o tomto tématu v redakci diskutovali, bylo o sdružení Zvol si info slyšet čím dál víc. Proto jsem si řekla, že je zkusíme oslovit. A po několika schůzkách, kdy jsme se bavili o struktuře knihy a cílové skupině, jsme se domluvili na spolupráci.

Kampaň Zemana začala útokem na „vítače Drahoše“

Máte ambici, aby se kniha stala učebnicí v mediální výchově?

Belejová: Aby se kniha stala učebnicí, musí splňovat určité normy, které ale jsou pro publikaci určenou široké veřejnosti svazující a mohou narušit populárně-naučný styl knihy. Kniha je také psaná pro relativně rozptýlenou věkovou skupinu, takže uzpůsobovat jazyk titulu konkrétně mladší generaci by byl krok stranou. Takto si ji mohou přečíst jak mladí lidé, tak lidé v pokročilejším věku.

Vejvodová: Kniha s tímto záměrem psána nebyla, respektive má sloužit široké veřejnosti. Proto nenaplňuje standardní formát učebnice pro základní či střední školy. Ale rozhodně nás potěší, pokud učitelé knihu budou pro práci s žáky a studenty využívat. Dokážeme si představit, že třeba vysvětlování vývoje propagandy, účinků dezinformací na člověka nebo některé konkrétní příklady mohou být do výuky zapojeny. Kniha tedy učebnicí není, ale šikovný pedagog s ní bude umět pracovat.

Česká Svoboda. Vzniká nová kniha o devadesátkách

Češi jsou vůči Evropské unii a běžencům kritičtější než většina evropských národů. Mají tu fake news lepší podmínky než jinde?

Vejvodová: To propojujeme víc věcí dohromady. Postoj vůči Evropské unii či přístup k imigrantům vychází z něčeho jiného než odolnost společnosti vůči dezinformacím. Ale je pravdou, že dezinformace jsou účinnější, pokud mají na čem stavět. Když už existuje nějaký konflikt ve společnosti, můžou ho dezinformace přiživit. 

Jste-li čtenářem dezinformačního zdroje a každodenně načítáte informace o tom, co vše si Evropská unie vůči nám vymýšlí (například staré známé historky o tom, že Brusel chce zrušit písmeno Ř), nebo jste masírován emotivními články o tom, že pokud něco neuděláme, zaplaví republiku vlna imigrantů, kteří zničí naši kulturu a zotročí naše ženy, vaše vnímání to negativně ovlivní.

Čím více se uzavíráte do světa dezinformací, tím více vám začnou jednotlivé střípky zapadat do sebe a tvořit logický komplet. A tím hůře vám je někdo bude schopen vyvrátit. Dobře mířené dezinformace jsou schopny napáchat ve společnosti velké škody. Ale není to jen případ Česka. Výsledkem je vždy destabilizace společnosti. 

Zeman versus Drahoš. Finále voleb doprovodí válka lží

Ekonomice se nebývale daří. Proč přesto roste skupina Čechů, kteří věří konspiracím?

Vejvodová: Objektivně jsme na tom jako společnost čím dál lépe. Problém je v tom, že se rozvírají nůžky mezi bohatými a chudými. Ze společnosti v podstatě mizí střední třída. To ve společnosti vytváří napětí. Dalším faktorem je strach z toho, že o svůj momentálně dobrý ekonomický status můžeme velmi rychle přijít. Takže není to jen o tom, že se máme špatně, ale že můžeme mít špatně. Pocit nejistoty potom může vést k radikalizaci a víře v dezinformace a konspirační teorie. 

Internet přinesl dezinformačním kampaním levný, rychlý a anonymní kanál šíření. Existuje nějaký účinný regulační mix?  

Vejvodová: S regulaci bych byla opatrná. V postkomunistické zemi je jakákoliv regulace medií a svobody slova vnímána velmi citlivě. Navíc dojde-li k zablokování nějaké webové stránky, její vlastník založí novou a pokračuje.

Tím se nesnažím říci, že na regulaci máme úplně zapomenout, jen ji dělat v nějaké rozumné míře. Nabízí se například to, že vlastník informačního kanálu bude zodpovědný za zveřejněný obsah. V současnosti se také velmi řeší otázka mazání nevhodného obsahu ze sociálních sítí. Kritici hovoří o cenzuře. Já osobně bych to tak dramaticky nevnímala. Založením a využíváním účtu na sociální síti souhlasíte s podmínkami vlastníka této sítě. Porušíte-li je, nemůžete se divit. Stejně to funguje i v offline prostoru. Samozřejmě se to nesmí zvrhnout v hysterické mazání všeho. 

Co je ale nejúčinnější obranou, to je vzdělávání, podpora kritického myšlení a kultivace politicko-společenského prostoru. Bez toho nás regulace nezachrání.  

Satirický průvod připomene 17. listopadu nebezpečí „fake news"