„Takový úspěch jsme nečekali. Samozřejmě jsme ale rádi, že jsme mohli předvést kvalitu českého airsoftu a střelců v porovnání se zbytkem světa,“ uvedli Jiří Hoffman a Ladislav Zekucia.
Český tým skončil na třetím místě se 144 body. O pouhé dva body více měl tým z Nizozemska a soutěž označovanou jako neoficiální mistrovství světa vyhráli Japonci, kteří dosáhli 169 bodů.
Na červencový šampionát G&G World Cup 2019 se probojovali díky vítězství v květnovém národním finále pořádaném Bohemia Air Soft v Plzni, kde neměl tým profesionálních vojáků z 25. protiletadlového raketového pluku konkurenci.
Airsoft je dnes považován za moderní druh sportu. Nejpopulárnější je zřejmě právě v asijských zemích, ale velmi početné zástupy fanoušků má i v Česku. Hráči po sobě či do terčů střílejí malými lehkými plastovými kuličkami ze zbraní, které svým vzhledem velmi reálně kopírují ty skutečné.
Oba čeští zástupci slouží v armádě čtvrtým rokem. Airsoftu se ale věnují přes deset let. Svorně tvrdí, že je to adrenalin a forma odreagování, při které se schází dobrá parta lidí, ale také forma tréninku, při kterém si zdokonalují znalosti z plánování, taktiky a dalších dovedností, které zužitkují v práci.
Na Tchaj-wanu se dvoučlenné týmy utkaly v několika dynamických střeleckých úlohách, které zahrnovaly střelbu z místa i v pohybu. Schopnosti závodníků prověřily velmi pestré úkoly v uměle vytvořených scénách hodnocené podle přísných pravidel.
Soutěžilo se v pěti disciplínách. První čtyři museli závodníci zvládnout během kvalifikace i ve finále. Pátá disciplína byla součástí jen finále. Strakonickým vojákům se nejlépe vedlo ve čtvrté disciplíně. Během ní museli proniknout do budovy obsazené nepřítelem a postupně zasáhnout 27 statických i pohyblivých elektronických terčů, které byly rozmístěné ve čtyřech místnostech.
Naopak nejtěžší pro ně byla pátá finálová. A to i přesto, že patřili mezi pět týmů, které tuto část dokončily s nejlepším časem. Simulovala totiž průlom týmu do nepřátelského objektu, likvidaci posádky, vyzvednutí důležitých předmětů a následné stažení. Úkolem soutěžících bylo zničit šest desítek terčů, které se objevovaly v různých časech.
Rozmístěné byly navíc ve spletitém labyrintu a závodníci na ně stříleli z různých pozic – z kladiny, vleže či v kleče v tunelu nebo při balancování na schodech. „Důležité bylo zůstat v klidu a plně se koncentrovat. Umět pracovat pod tlakem a držet se předem stanoveného plánu se ukázalo jako výhoda před ostatními. Hodně nám v tom pomohly naše zkušenosti ze střeleckých soutěží,“ shodli se čeští reprezentanti.
