Má práce je skvělá kombinace toho, co ráda dělám a o co se zajímám, směje se univerzitní ombudsmanka

Tak co vše má taková pozice univerzitní ombudsmanky za úkol? A proč je vůbec zapotřebí mít ombudsmanku i v univerzitním prostředí?
To jsme začali hezky zeširoka. Jedním z mých úkolů je samozřejmě nějakým způsobem prošetřovat různé podněty, když se na mě lidé obrátí a mají pocit, že se jim děje nějaké příkoří. Záměrně to říkám takto obecně, protože se zabývám převážně nevhodným chováním. Ale říkám, že se na mě mohou opravdu lidé obrátit, když nevědí, kam jinam se svým dotazem či problémem. A společně vymyslíme, jaká je cesta, jak s tím problémem pracovat, koho oni mají kontaktovat, kdo je ta příslušná osoba nebo orgán, který věc řeší. A pak mám na starosti ještě prevenci samozřejmě.

Na mě se mohou lidé obrátit, když nevědí, kam jinam se svým problémem. A spolu vymyslíme, jaká je cesta, jak s tím pracovat.
Veronika Střítecká, ombudsmanka Univerzity Hradec Králové

Prevenci, aby vůbec k nějakým konfliktům nebo problémům docházelo co nejméně. Je už dnes běžná funkce ombudsmana či ombudsmanky na univerzitách?
Ano, ombudsmani nebo ombudsosoby rostou opravdu jak houby po dešti. V posledních asi dvou letech se jich vyrojilo opravdu hodně a velká část veřejných vysokých škol ombudsosoby má.

Čtěte také

Rozhlasový ombudsman je mostem mezi rádiem a veřejností. A mosty se staví proto, aby spojovaly

Když vy jste studovala práva v Olomouci, tak už tam nějaká taková funkce také byla?
My jsme se minuly. Jestli si to dobře pamatuji, tak nejdříve v Olomouci vznikl post ochránce práv studentů. A teď i tam už mají univerzitního ombudsmana.

Když se vrátíme do vašich studentských let, zažila jste nějaké okamžiky, kdy byste ombudsmana potřebovala?
Umím si představit, že v určitých okamžicích, kdybych měla tu odvahu, tak bych asi určité věci mohla řešit s ombudsosobou. Tenkrát jsme hledali pomoc jinde a dostala se nám, musím říci, ve valné většině případů. Ale je pravda, že horko těžko jsme hledali, na koho se v té konkrétní věci obrátit.

Proč jste se rozhodla ucházet o tuto pozici na Univerzitě Hradec Králové?
Hradec je ten důvod. Jsem rodačka a ráda bych tu zůstala, protože tohle město mám moc ráda. To je ta jednodušší část odpovědi. Ovšem jak jsem dospěla k tomu, že bych chtěla být ombudsmankou, to bylo dlouhé rozhodování. Přemýšlela jsem, jestli mám co nabídnout, jestli tu pozici zvládnu, zda jsem ta pravá. Stálo mě to mnoho rozhovorů s mými blízkými, aby ve mně to rozhodnutí uzrálo, takže to nebylo nic ukvapeného. Ale říkala jsem si, že to je takové pěkné spojení toho, co mě baví a co mě zajímá. Zajímám se hodně o mediaci, tedy lidské soužití a komunikace, a zároveň, aby tam bylo i trochu těch práv. Takže to je taková kombinace všeho toho, co dělám a o co se zajímám.

Občas se stává, že se na mě obracejí lidé, kteří vlastně potřebují jen vyslechnout. Potřebují si prostě jen s někým o problému promluvit.
Veronika Střítecká, ombudsmanka Univerzity Hradec Králové

Takže nejsou to jen striktní práva a zákony, je nutná i jistá dávka empatie, umění naslouchat a porozumět problému. A pak najít nějaké společné východisko a řešení.
Je to tak. Občas se stává, že se na mě obracejí lidé, kteří vlastně potřebují jen vyslechnout. To je všechno, co ode mě v tu chvíli potřebují. Ve finále ani úplně pomoc nepotřebují nebo už mají i vymyšleno, jak v té záležitosti postupovat, jenom si o tom potřebují s někým promluvit, utvrdit se v tom, že ta jejich cesta je správná.

Čtěte také

Napoprvé neuspěl Baťa ani Steve Jobs. Hradecká univerzita má jako první u nás kurz „vědy o selhání“

Musíte být tedy i trošku psycholog.
Ona ta má pozice je zajímavá v tom, že je všeobjímající. Je dobré mít právní vzdělání a zároveň i nějaké psychologické. Umět vést jednotlivé případy.

Čím si myslíte, že jste výběrovou komisi na Univerzitě Hradec Králové zaujala, že vybrali právě vás? Protože jsem slyšel, že výběrové řízení bylo hodně důkladné.
Výběrové řízení bylo dvou možná tříkolové, je otázka, jak to nazveme. Posílal se životopis, motivační dopis a nějaká teze o tom, jak si představuji onu pozici pojmout. Pak bylo klasické výběrové řízení v tom smyslu, že jsme se sešli, proti mně sedělo asi 10 až 13 lidí, kterým jsem opět představovala sebe a svoji tezi. Oni se ještě doptávali se a na konci bylo poslední kolo, tam šlo o setkání s psychologem, kde se testovaly nějaké osobnostní předpoklady. Myslím si, že jsem mohla zaujmout svojí zajímavou kombinací vzdělání, protože kromě práv mám mimo jiné ještě vystudovanou andragogiku, přímo v profilaci na personální management. Myslím, že je to prostě ideální kombinace oborů, dále se zajímám o mediaci, což jim opět nějakým způsobem sedlo do portfolia činností, předtím jsem se věnovala primární prevenci a zároveň jsem byla i v advokátní kanceláři. Takže to máme kombinaci přesně těch věcí, co ombudsosoba dělá. A pak si myslím, že to byl paradoxně i můj věk.

Lidé na univerzitě se těší na spolupráci. Myslím v pozitivním slova smyslu, třeba v rámci prevence. Věřím, že negativního bude minimum.
Veronika Střítecká, ombudsmanka Univerzity Hradec Králové

Teď mě zajímá, co jste už musela ve funkci řešit? Už se na vás někdo se svým problémem obrátil?
Popravdě, úplně se na univerzitě nenudím. Podrobnosti vám samozřejmě sdělovat nebudu, protože jsem vázaná mlčenlivostí. A je i správné ctít přání některých osob, abych neříkala, že se na mě obraceli. Nicméně spousta těch dotazů byla spíše konzultačních. Na koho se obrátit, jak mám tohle řešit nebo jak se obecně univerzita k některým věcem staví. Takže nějaké podněty mám a vede to ke kultivaci univerzitního prostředí. Je to tedy spíše do budoucna směřované, ale některé problémy jsou samozřejmě závažnější.

Čtěte také

Není ostudou říct o Hradci Králové, že to je město studentů, usmívá se mluvčí hradecké univerzity

Studovala jste v Olomouci, takže prostředí hradecké univerzity tolik neznáte. Myslíte si, že je to výhoda nebo naopak handicap?
Má to své plusy i minusy. Nelze říci striktně, že je to výhoda. Myslím si, že tak mohu být vnímána jako nezávislá a nestranná, protože to prostředí neznám a nejsem s ním nijak spojena. Zároveň si myslím, že je otázka, jak by to bylo třeba s respektem, kdybych na univerzitě studovala. Ovšem současně je to i nevýhoda, protože to prostředí prostě neznám. Je pro mě náročné občas se dopátrat různých vztahových věcí, jak to vůbec funguje a co je zvykem. To všechno se postupně učím postupně. Tedy jak říkám, má to své výhody i nevýhody.

Jak vás přijali studenti, ale i zaměstnanci, pedagogové, akademický sbor? Už jste se seznámila se všemi fakultami?
Ano, první měsíc jsem nedělala v podstatě nic jiného, než chodila a třásla si rukou s lidmi. A mám veskrze pozitivní zpětnou vazbu. Lidé na univerzitě jsou rádi, že tato má pozice vznikla a těší se na budoucí spolupráci. Myslím teď v tom pozitivním slova smyslu, třeba v rámci prevence. Všichni věříme, že té negativní spolupráce, když to tak řeknu, nebude příliš zapotřebí.

Veronika Střítecká ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Co vy a Hradec? Jste rodačka, jistě zde máte svá oblíbená místa. Ale Olomouc je také krásné město.
Olomouc je nádherné město a mám ho ráda. Nicméně tady v Hradci mám rodinu a kamarády, mám tady zájmy, které mi vydržely i přes studia, vracela jsem se kvůli nim dokonce do Hradce poctivě každý víkend. Tedy to vše asi rozhodlo o tom, že chci zůstat v Hradci. Podle mne v sobě Hradec snoubí krásnou kombinaci velkého a malého města, lidé se tady mezi sebou znají a zároveň jsou tu i dostupné služby, jako ve větším městě. Není to úplně daleko od Prahy, což také hraje svoji roli.

Ombudsmanka Univerzity Hradec Králové Veronika Střítecká byla dnes naším hostem. Moc děkuji za zajímavý rozhovor.