Akademické sociální sítě

Tento příspěvek je (upraveným) úryvkem z mé diplomové práce na téma otevřené vědy.

Akademické sociální sítě

Networking by jairoagua, by-nc-sa 2.0

Sociální sítě (jinak též komunitní servery) můžeme obecně definovat jako webové platformy “umožňující jednotlivcům vytvářet zcela či částečně veřejný profil v rámci daného systému, určovat seznam uživatelů, s nimiž bude sdíleno propojení a zobrazovat či procházet seznamy kontaktů těchto uživatelů v systému.” [Boyd, 2007] Za klíčovou funkcionalitu online sociálních sítí považují Nentwich a König [2014, s. 108] především možnost vytváření uživatelských profilů, neboť ta odlišuje sociální sítě od ostatních platforem umožňujících propojování a získávání kontaktů. Charakteristickými jsou pro komunitní servery dvě základní funkce, a to správa identity a správa kontaktů. [Nentwich, 2014]

Postupný nárůst počtu online sociálních sítí můžeme sledovat již od konce 90. let, ale největší boom začal především po roce 2000. [Nentwich, 2014] Přímo akademické sociální sítě se následně začaly objevovat v letech 2007-2008. [Nentwich, 2014] Mezi typické prvky a služby těchto sociálních platforem patří již zmíněné uživatelské profily, dále různé komunikační nástroje (např. soukromé zprávy, chat, diskuzní fóra aj.), propojovací funkce (např. přátelství, automatické návrhy nových kontaktů, vyhledávání kontaktů, záložky profilů aj.), nástroje přímého upozorňování (např. tlačítka typu “To se mi líbí”, tlačítka pro sdílení, externí upozornění prostřednictvím emailu apod.), komunity (např. tematické skupiny umožňující diskuzi, spolupráci, sdílení dokumentů apod.), kalendář a možnost plánování, specificky u akademických sociálních sítí také funkce spojené s publikacemi (např. vyhledávání publikací, doporučování na základě nastavených preferencí či dle zájmu sdílených kontaktů, možnost komentování, hodnocení, sdílení, statistik atd.) a jiné další služby jako například nabízení a vyhledávání pracovních příležitostí, blogy, propojování s dalšími aplikacemi aj. [Nentwich, 2014]

Díky komplexnosti poskytovaných služeb a funkcí akademických sociálních sítí můžeme říci, že mohou být využity jako podpůrný nástroj pro většinu jádrových vědeckých aktivit. Svými možnostmi pomáhají při tvorbě znalostí, jejich zpracování a distribuci a zároveň pro vyhledávání a získávání nových informací a publikací. [Nentwich, 2014, s. 111] Díky možnosti ukládání a zpřístupňování publikací na uživatelském profilu mohou akademické sociální sítě například suplovat funkci osobních stránek či repozitářů, díky vyhledávání nad často rozsáhlými databázemi skrze integrované vyhledávací rozhraní mohou nahrazovat knihovní katalogy a portály elektronických zdrojů, tlačítka či jiné mechanismy žádosti o plný text, není-li veřejně dostupný, mohou fungovat jako systémy elektronického dodávání dokumentů, komunikační kanály mohou doplnit tradičnější emailovou komunikaci, statistiky u vlastní publikační činnosti nabízí okamžitou zpětnou vazbu, stejně tak případné komentáře a uživatelská hodnocení atd. Nentwich [2014, s. 112] také zmiňuje, že akademické sociální sítě mohou plnit i funkci e-learningové platformy či je lze využít jako digitální infrastrukturu konkrétní instituce. Sami vědci podle analýzy v knize Cyberscience 2.0 [Nentwich, 2012] využívají akademické sociální sítě čtyřmi základními způsoby, a to jako nástroj ke komunikaci a spolupráci v rámci vědecké komunity, pro práci s veřejností a sebeprezentaci, k elektronickému vyučování a jako burzu práce. [Nentwich, 2014]

SocialMedia in Academic Matters

Typově můžeme rozlišovat mezi akademickými sociálními sítěmi jak oborově zaměřené jako je například DailyStrength či Nature Network, tak i oborově univerzální jako Mendeley, ResearchGate nebo Academia.edu. Především ty univerzální nabízí kromě klasických funkcionalit sociálních sítí právě i další již zmíněné rozšiřující služby. Kupříkladu Mendeley není pouze webová sociální platforma umožňující vytvářet vědecké profily a sdílet kontakty, ale nabízí svým uživatelům také desktopovou aplikaci, která funguje jako referenční manager a data z osobní knihovny propojuje s obsahem uživatelského profilu. [Mendeley, c2014a] Autor si tedy může synchronizovat obsah mezi zařízeními, či lokálně uložené dokumenty s obsahem v online profilu, ukládat si do své knihovny nové záznamy a plné texty z veřejně dostupné databáze publikací integrované přímo v Mendeley, či například pomocí Mendeley pluginu do textového editoru vkládat citace dokumentů ze své uživatelské knihovny apod. [Mendeley, c2014b] Síť ResearchGate sice nenabízí desktopovou aplikaci, umožňuje ale navíc kromě sociálních funkcí také prohledávat databázi vědeckých publikací, dále nově publikovat otevřené recenze a má integrováno request button, tlačítko, kterým autorům článku může uživatel odeslat elektronickou žádost o zpřístupnění plného textu. [Simandlová, 2013] Od roku 2014 mají uživatelé možnost v rámci systému publikovat či žádat o otevřené recenze. [Introducing…, 2014]


Použité zdroje:
BOYD, Danah M. a Nicole B. Ellison. 2007. Social Network Sites: Definition, History, and Scholarship. Journal of Computer-Mediated Communication [online]. 2007, vol. 13, no. 1, s. 210-230 [cit. 2014-07-07]. ISSN 1083-6101. Dostupný po přihlášení také z (DOI): http://dx.doi.org/10.1111/j.1083-6101.2007.00393.x.

Introducing Open Review: a new way to evaluate research. In: ResearchGate News [online]. researchgate.net, c2014, March 13, 2014 [cit. 2014-07-08]. Dostupný z: https://news.researchgate.net/index.php?/archives/187-Introducing-Open-Review-a-new-way-to-evaluate-research.html.

MENDELEY. c2014a. Free reference manager and PDF organizer: Mendeley [online]. London: Mendeley Ltd, c2014a [cit. 2014-07-08]. Dostupný z: http://www.mendeley.com/.

MENDELEY. c2014b. Overview. Free reference manager and PDF organizer: Mendeley [online]. London: Mendeley Ltd, c2014b [cit. 2014-07-08]. Dostupný z: http://www.mendeley.com/features/.

NENTWICH, Michael a René König. 2012. Cyberscience 2.0: Research in the age of digital social networks. Frankfurt, New York: Campus Verlag, 2012, 237 s. ISBN 978-3-593-39518-0.

NENTWICH, Michael a René KÖNIG. 2014. Academia Goes Facebook?: The Potential of Social network Sites in the Scholarly Realm. In: Bartling, Sönke a Sascha Friesike (eds.). Opening Science: The Evolving Guide on How the Internet is Changing Research, Collaboration and Scholarly Publishing. Springer, 2014, s. 107-124. ISBN 978-3-319-00025-1. Dostupný také z (DOI): http://dx.doi.org/10.1007/978-3-319-00026-8_7.

SIMANDLOVÁ, Tereza. 2013. Nástroje a platformy vědy 2.0 [elektronický dokument]. Praha, 2013 [cit. 2014-07-08]. Dostupný také z: http://bit.ly/Sci20blog.

tOS - Open Access Button

Printscreen: www.openaccessbutton.org

Minulý týden bylo na #berlin11 Satellite Conference poprvé představeno Open Access tlačítko (Open Access Button). Jde o bookmarklet, kterým přidáváte na mapu body vždy, když se vám nepovede dostat k fulltextu vědeckého článku. Vždy, pokud narazíte na tzv. paywall. 

Kromě samotného značkování - zadávání do mapy, můžete v dalším kroku pomocí #OAButton sdílet svůj smutek na sociálních sítích a v třetím kroku se vám služba pokusí pomocí Google Scholaru najít plný text jinde, než v původní databázi, případně vám nabídne podobné články. Zároveň je zde také (bohužel zatím stále ne vždy funkční) možnost odeslat žádost o fulltext autorovi. Zrovna u tohoto mi není moc jasné, odkud OAButton kontakt na autora získává...

Pomineme-li užitečnost tlačítka pro vybíjení vzteku ve chvílích, kdy se nedostaneme k vytouženému paperu, může tato služba sloužit mj. také obhájcům otevřeného přístupu a otevřené vědy. Po prvním týdnu od spuštění se na mapě objevilo již přes 1500 hitů, což jen dokazuje, jak nesamozřejmý je přístup k vědeckým informacím. A to i v zemích, které zrovna netrpí nedostatkem financí (přestože nejvíc hlásají, že ano...).

Vědci si prý často neuvědomují, že pokud publikují v tradičních uzavřených časopisech, nemají všichni automaticky k jejich pracem přístup. Vždyť "...já to tu vidím, v tý databázi!". Takže až nebude mít vaše knihovna na nákup EIZ dostatek prostředků a budou za vámi chodit zmatení autoři, že jako kde je jejich úžasný článek z toho prestižního XYZ časopisu (?), ukažte jim tlačítko ,) 

I když by asi laik teď kroutil hlavou, jak se může vůbec stát, že by vědec-autor musel reportovat někde záznam o nedostupnosti svého vlastního článku na mapu, poučení z řad vědecké komunity se teď jistě se mnou jen hořce pousmívají... 

So, push the button!

8. Sci20Tools: Závěrem shrnutí přínosů a rizik využívání nástrojů Webu 2.0 ve vědě

zdroj: bit.ly/OSlogo

Dá se říct, že pokud by se nástroje Webu 2.0 začaly masověji ve vědě používat, tak půjde jistým způsobem o návrat do minulosti, pouze s jinými - novými - technologiemi. Tomu můžeme rozumět tak, že se vědecké poznání opět stane veřejně přístupným. Teprve koncem 18. století se začala věda uzavírat do kruhů s privilegovaným přístupem [Könneker, 2013] - k informacím, k bádání v izolovaném prostředí, laboratořích. A napomohl tomu i nárůst státní finanční podpory vědě, která začala vytlačovat sponzorování aristokraty [Könneker, 2013]. Nástroje Science 2.0 naplňují v mnohém charakteristiky Open Science, mezi něž patří otevřenost vůči veřejnosti, demokratizace přístupu k informacím i jejich tvorbě, podpora sdílení, spolupráce, znovuvyužití výsledků a alternativní cesty získávání nových informací, ale také kontaktů, kolegů, financí a veřejnosti na svou stranu. Mimoto je nový způsob šíření a zásahu čtenářů možné například využít pro alternativní způsoby hodnocení dosahu a vlivu pomocí Altmetrics.

S novými 2.0 nástroji však nepřichází pouze výhody, ale také určité nevýhody nebo rizika. Velkým problémem je například nedůvěryhodnost, kterou můžeme chápat dvojím způsobem. Nedůvěryhodnost služeb a nástrojů, kdy například není jasné, kdo je provozovatelem, jaký je jeho opravdový cíl, jaká je udržitelnost a kompatibilita s dalšími službami a nástroji a zároveň nedůvěryhodnost zdrojů/informací jako takových. Chybí zde klasické peer-review, kterému vědci přiznávají velkou váhu. Je zajímavé, že přestože vědci např. u literatury dávají na doporučení svých kolegů, u doporučení přes Web 2.0 jsou zdrženlivější. [Procter, 2010] Také je problémem roztříštěnost nástrojů. Jak je patrné z představení příkladů, neexistuje vždy pouze jeden nástroj pro jeden úkon, ale celá řada. Není přitom jasné, podle čeho si vybrat nástroj pro sebe a zda bude tato volba správná. Zda nástroj najde dostatek uživatelů či jiných motivů pro to, aby přečkal déle jak jednu zimu. Vědci však problém Science 2.0 vidí především v časové náročnosti. Už nyní jsou zaměstnáváni více byrokracií a jinými (zbytečnými) úkony a ve vědeckém blogování, sdílení dat či zapojování do sociálních sítí tak nevidí smysl a údajně pro to nedokáží najít čas. V otevřeném prostředí sociálních nástrojů, umožňujících snadné sdílení a šíření informace, je často také problém určit, kdo byl původním autorem, kdo je oprávněn informace využít ku svému prospěchu apod. Zároveň využívání Science 2.0 nástrojů často brání neznalost a nedostatečné dovednosti, případně neschopnost institucí podpořit vědce v používání těchto prostředků nebo dokonce institucionální zákaz. [Procter, 2010] Posledním příkladem určité nevýhody je strnulost, s jakou musí tento nový přístup ke způsobu práce ve vědě zápasit. Ač jsou vědci experimentátory, v tomto se drží zavedeného. Přínos nových nástrojů nejsou (zatím - doufám) příliš ochotni objevovat.

Jak je vidět, výčet rizik a nevýhod je stále poměrně dlouhý, přesto nemůžeme benefity, které Web 2.0 vědecké komunikaci přináší, nechat bez povšimnutí. Vzhledem k aktuálním diskuzím ve vědeckých kruzích a postupnému příklonu k Open Science, lze do budoucna předpokládat, že pomalými kroky věda nakonec plně dospěje k otevřenosti, sdílení, širší spolupráci, transparentnosti a veřejné přístupnosti. Je však potřeba říci, že k naplnění těchto charakteristik není nutné pouze ovládnout technicky nabízené nástroje, ale také změnit či upravit způsob myšlení a postupy zavedené ve vědecké praxi.

Co dál číst a sledovat?

Connected Researchers: http://connectedresearchers.com/

Science in the Open: http://cameronneylon.net/ (spíše OS)

UK Web Focus: http://ukwebfocus.wordpress.com

Science 2.0 (asociace) http://www.leibniz-science20.de/

Twitter: #science20, #iamscientist

Předešlou část a další pokračování najdete na tomto blogu pod štítkem Sci20Tools. Prezentaci najdete na bit.ly/Sci20prez a postupně doplňovaný seznam různých Science 2.0 nástrojů na bit.ly/Sci20Tools.

Použitá literatura:

Könneker, Carsten; Lugger, Beatrice. 2013. Public Science 2.0: Back to the Future. Science [online]. 4 October 2013, vol. 342, no. 6154 [cit. 2013-10-19]. s 49-50. Dostupný z WWW (DOI): <http://dx.doi.org/10.1126/science.1245848>. 

Procter, R. et al. 2010. Adoption and use of Web 2.0 in scholarly communications. Philosophical Transactions of the Royal Society A [online]. 13 September 2010, vol. 368, no. 1926 [cit. 2013-10-19]. s. 4039-4056. Dostupný z WWW (DOI): <http://dx.doi.org/10.1098/rsta.2010.0155>. ISSN 1471-2962.

7. Sci20Tools: Hodnocení - citace, impakt, prestiž

zdroj: http://impactstory.org/CarlBoettiger

Posledním krokem ve vědeckém cyklu je hodnotící fáze, kdy je zjišťováno, jak byl výsledek přijat, zda je citován, kým a kolikrát. V tomto Science 2.0 nabízí alternativu tradičnímu modelu hodnocení vědy v podobě Altmetrics nebo otevřených postpublikačních peer-review platforem. Příkladem konkrétního nástroje pro sledování sociálního vlivu je ImpactStory, služba určená k vytváření vědeckých profilů s informacemi o dosahu a ohlasu u publikační činnosti. Ukazuje nejen citovatnost, ale také stahovanost (download nebo uložení např. záložky), jak moc se o daném výsledku diskutuje a jak moc je doporučován. Navíc toto vše neukazuje pouze u článků, ale také u dat, prezentací, softwaru a stránek, které si se svým účtem spojíte. Kompletní seznam metrik a zapojených služeb si můžete prohlédnout ve FAQ ImpactStory.

PaperCritic umožňuje autorům monitorovat zpětnou vazbu k jejich publikacím a ostatním uživatelům přidávat hodnocení a recenze. Služba je propojená s Mendeley, ale opět ji trochu podezřívám, že nefunguje správně a hlavně je z nedávné aktivity patrné, že není tak nedávná, jako spíše dávná. K publikacím vydaným v PLoS ONE nabízí vydavatel PLoS Impact Explorer, který získává data z Altmetric.com, komerčního altmetrics nástroje. Barevný sociální koláč nejen graficky zobrazuje rozložení zásahu sociálních sítí, ale po najetí na něj uvidíte také kolikrát byl článek konkrétně tweetován, kolikrát se objevil na Facebooku, Google+ a dalších sociálních sítích. Obdobně se s altkoláčem můžete setkat také v BioMed Central nebo například u Springeru a Scopusu. 

Služba Altmetric všem uživatelům nabízí bookmarklet, díky němuž můžete při čtení článku zobrazit alternativní statistiky ke konkrétní publikaci na jedno kliknutí. Jenom pozor, funguje pouze v PubMed Central, arXiv a u stránek obsahujících DOI. Mezi Web 2.0 nástroje určené ke sledování zpětné vazby bychom dále mohli řadit i Google Scholar, který kromě vyhledávání nabízí vytváření a spravování uživatelských profilů a sledování citací.

S postpublikačními peer-review platformami se - viditelně - roztrhl pytel a na výběr jich je opravdu hodně. Nástroje jsou realizací konceptu otevřeného peer-review, kdy recenzenti nejsou anonymní. V předchozích částech byl již zmíněn PaperCritic a SelectedPapers.net. Dalším příkladem postpublikačního peer-review nástroje je třeba Publons. Zde mohou uživatelé recenzovat, diskutovat nad články, hodnotit recenze, a pokud recenze vyvolá dostatečně kladný ohlas, může získat identifikátor DOI. Články lze vyhledávat dle názvu, autora, tématu a nebo je importovat pomocí identifikátorů spolupracujících databází a časopisů , BibTexu nebo manuálně vyplněním formuláře. Dále lze obsah databáze procházet podle publons, akademiků, recenzí, témat, institucí a časopisů. Aby autoři nezneužívali systém pro vytváření kladného ohlasu a recenzí pro své práce, jsou všechny přidané recenze nejdříve poslány ke schválení editorům. V případě sporných názorů editoři kontaktují recenzenta. Pokud se do 14 dnů neozve, je recenze smazána.

Předešlou část a další pokračování najdete na tomto blogu pod štítkem Sci20Tools. Každý den od představení příspěvku na 3. ročníku semináře Open Access aneb Open your mind! se zde objeví nová část.

Prezentaci najdete na bit.ly/Sci20prez a postupně doplňovaný seznam různých Science 2.0 nástrojů na bit.ly/Sci20Tools.

6. Sci20Tools: Prezentace - publikace, patenty, konference

Významnou součástí vědecké komunikace je po dosažení výsledků jejich publikování, případně patentování a prezentování. Místo posílání nekonečně číslovaných souborů emailem (s pokaždé jiným a rozhozeným formátováním) nabízí Science 2.0 ve čtvrté fázi vědcům nástroje např. pro kolaborativní psaní. Dále mohou využívat repozitáře a sociální sítě pro šíření hotových paperů, dat a jiných přidružených publikací (enhanced publications) a také nástroje pro otevřené peer-review pro dosažení (neformálního) hodnocení. K prezentování existuje řada online nástrojů pro tvorbu interaktivních prezentací.

zdroj: bit.ly/Authoreaex

V případě kolaborativního (versovaného) psaní je možné využít - vedle obecně známých Google Docs - například nástroj Authorea. Autorům umožňuje v online editoru kolaborativně psát (podporuje LaTeX, Markdown, HTML5, umožňuje uzamknout pasáž k úpravám, na které zrovna pracujete), citovat s využitím integrovaného vyhledávání článků (pomocí DOI, klíčových slov), komentovat, sledovat změny v článku a případně se vracet k jiným verzím, nebo exportovat článek přímo do stylu některého ze spolupracujících časopisů/institucí (PLoS One, APJ, Science, Nature, PNAS, CERN,...).

Když už je článek vytvořený a odeslaný vydavateli k recenznímu řízení, může autor - pokud mu to smlouva s vydavatel povoluje - uložit článek například do některého z otevřených repozitářů a tak začít s jeho šířením. Konkrétně v částicové fyzice průzkum ukázal, že více jak 90% článků [SCOAP3, 2007] je v preprintové verzi uloženo ještě před oficiálním vydáním v arXivu a sbírá tak již citace, ohlas a zpětnou vazbu [Brooks, 2009]. Autoarchivace a obecně sdílení vědeckých výstupů prostřednictvím nástrojů Webu 2.0 tak mění model šíření informací z filter-than-publish na publish-than-filter [Burgelman, 2010]. O tom, co si uživatel přečte si rozhoduje on sám, nikoliv vydavatel. K šíření je však možné využít také zmíněné vědecké sociální sítě, ať už všeobecné (Twitter s hashtagy jako #iamscience, #myresearch), vědecké multioborové (ResearchGate, Mendeley, Academia.edu atd.) nebo oborové. Například zmíněná síť Mendeley nabízí uživatelům ke každému článku základní statistiky o jejich čtenářích - kolik jich bylo celkem, z jakých oborů, odkud jsou, jaký je jejich akademický statut. Na základě těchto údajů o čtenářích Mendeley v nadstavbové službě ReaderMeter ukazoval prestiž/impakt/dosah autora. Služba ale zdá se již nefunguje. Z oborových sociálních sítí, kde je možné rozšiřovat informace o svém výzkumu, lze zmínit například MalariaWorld, síť zaměřenou na odborníky na malárii.

zdroj: bit.ly/figsharepriklad

Ve vědě ovšem není důležitý pouze výsledný článek, ale také surová data, prezentace, tabulky a další přidružené informace, data a dokumenty. Pro sdílení těchto materiálů (včetně paperů) slouží například figshare, multioborový datový repozitář. Soubory lze nahrávat buď jako soukromé, zde je k dispozici omezené úložiště (1GB), nebo jako veřejný. Záznam lze tagovat, přidat popis, kategorie a odkazy na související obsah. Uživatelům figshare nabízí export do Ref, Mendeley a Endnote. Veřejně nahrané vzorce, články, média, postery a filesety jsou automaticky publikovány pod licencí CC BY, data jsou publikována pod licencí CC0 (vysvětlení). Veřejně nahrané výzkumné dokumenty zároveň získají DataCite DOI (např. http://dx.doi.org/10.6084/m9.figshare.827263).

Předešlou část a další pokračování najdete na tomto blogu pod štítkem Sci20Tools. Každý den od představení příspěvku na 3. ročníku semináře Open Access aneb Open your mind! se zde objeví nová část.

Prezentaci najdete na bit.ly/Sci20prez a postupně doplňovaný seznam různých Science 2.0 nástrojů na bit.ly/Sci20Tools.

Použitá literatura:

Burgelman, Jean-Claude; Osimo, David; Bogdanowicz, Marc. 2010. Science 2.0: change will happen. First Monday [online]. 5 July 2010, vol. 15, no. 7 [cit. 2013-10-20]. Dostupný z WWW: <http://firstmonday.org/ojs/index.php/fm/article/view/2961/2573>. ISSN 1396-0466.

Brooks, Travis; Gentil-Beccot, Anne; Mele, Salvatore. 2009. Citing and Reading Behaviours in High-Energy Physics: How a Community Stopped Worrying about Journals and Learned to Love Repositories [online]. Geneva: CERN, 2009 [cit. 2013-10-20]. Dostupný z WWW: < http://arXiv:0906.5418>.

SCOAP3 Working Party. 2007. Towards Open Access Publishing in High Energy Physics [online]. Geneva: CERN, 19. April 2007 [cit. 2013-10-20]. Dostupný z WWW: <http://scoap3.org/files/Scoap3WPReport.pdf>. 

5. Sci20Tools: Proces - experiment, sběr dat, analýza

Web 2.0 pomocníků vhodných pro třetí fázi vědeckého cyklu existuje nespočet. Jsou to například nástroje pro sdílení workflow, metod, laboratorních protokolů, poznámek, blogovací platformy, Q&A služby, platformy citizen science projektů, kolaborativní verzovací nástroje, datové repozitáře atd. Více příkladů je opět k nalazení v seznamu na bit.ly/Scie20Tools, já zde představím jen několik příkladů pro procesní fázi vědecké komunikace.

Prvním příkladem je myExperiment, webová služba/sociální síť, která po zaregistrování umožňuje uživatelům sdílet výzkumné metody, postupy a experimentální plány. Kromě popisných metadat a přiložení souboru může autor vystavit dané workflow pod vybranou licencí (CC 3.0 Unported, MIT licence, BSD licence, Apache Licence v2.0, GPL 2.0, LGPL 2.1, 0CC 1.0) a umožnit ostatním uživatelům hotovou metodu využít pro obdobné výzkumy dle licenčních podmínek (re-use). Metody nebo spíše laboratorní poznámky a dílčí výsledky mohou být sdíleny prostředictvím tzv. Open Notebook Science (ONS) platforem jako je OpenWetWare, wiki umožňující biologům a bioinženýrům blogovat, sdílet protokoly a laboratorní poznámky, vytvářet skupiny a kurzy. Za ONS lze ale považovat v podstatě jakýkoliv vědecký - laboratorní - blog. Zde mohou sloužit běžné blogovací servery, vlastní webové stránky, nebo mohou vědci využít zavedené servery jako je Science 2.0 nebo Hypotheses pro humanitní obory. Vědecké blogy plní nejen popularizační funkci, ale nabízí prostor pro širší diskuzi, často jsou více neformální, umožňují publikovat pouze dílčí jednotlivé myšlenky, případně nevyřešené problémy a otázky.

zdroj: http://crowdcrafting.org/app/airquality/

Hlavní vědecký tým je již sestavený z předchozí přípravné fáze, nicméně do procesní je možno zapojit další účastníky - tzv. občanské (ne)vědce. Zapojováním vědců amatérů do výzkumu se říká citizen science a existuje řada portálů umožňující prezentaci projektů vyzývající vědecké amatéry k zapojení. Ukázkou takového nástroje je (jeden z mnoha a možná méně známý) crowdcrafting, open-source nástroj pro propojení vědců a dobrovolníků po celém světě za účelem splnění drobných úkolů. Pro vytvoření nového projektu je potřeba se zaregistrovat, což lze také propojením s Twitterem, Facebookem nebo G+ účtem. Projekty jsou řazeny do několika základních kategorií. U projektu je vidět název, jméno autora, kolik procent je již splněno, kdy byla zaznamenána poslední aktivita apod. Po rozkliknutí je možné přidat/vidět detailní informace k projektu, úkolu a co zapojením dobrovolník získá (např. odznak - badge). Vědci mají pro každý projekt k dispozici statistiky.

Předešlou část a další pokračování najdete na tomto blogu pod štítkem Sci20Tools. Každý den od představení příspěvku na 3. ročníku semináře Open Access aneb Open your mind! se zde objeví nová část.

Prezentaci najdete na bit.ly/Sci20prez a postupně doplňovaný seznam různých Science 2.0 nástrojů na bit.ly/Sci20Tools.

4. Sci20Tools: Příprava - nápad, tým, peníze

V přípravné fázi má vědec již konkrétní nápad na výzkum, formuluje plán projektu, shání kolegy do týmu a finance. I zde existují nástroje, které práci mohou usnadnit či doplnit tradiční cesty a postupy.

zdroj: https://app.quadrant.edu.au/quadrant/project/view/222

Co se týče koordinování a řízení projektů, mohou zde pomoci tzv. project management systems, nástroje pro řízení projektů. Vedle desktopových aplikací existuje řada online služeb, které umožňují spolupracovat na projektu více lidem v týmu, zadávat úkoly, hlídat termíny apod. Jedním z takových nástrojů je např. Quadrant, který je přímo orientovaný na organizaci vědeckých projektů. Vědcům nabízí online úložiště souborů a dat, řízení týmové spolupráce, přidělování úkolů a zodpovědnosti, nastavování přístupu k informacím, vytváření workflow s jednotlivými úkoly, vyhodnocování vývoje, audit a reportování výzkumu, komentování a poznámky, upozornění a emaily apod. Nástroj je do 30. července 2014 k užívání zdarma, stačí se zaregistrovat.

Aby bylo s kým spolupracovat na projektu, je potřeba vytvořit vědecký tým. V případě, že vědec potřebuje sehnat nové kolegy, kteří by se zapojili, je možné pro rozšíření kontaktů a vyhledávání nových spojenců využít vedle již zmíněných vědeckých sociálních sítí například také ORCID, službu přidělující autorský identifikátor. Hlavním cílem této služby je přidělování unikátních identifikátorů autorům a na základě těch potom na profilu autora propojovat informace o jeho výstupech z dalších služeb (např. American Physical Society, datový repozitář figshare, ImpactStory, ResearcherID nově implementuje propojení Springer a Wiley-Blackwell, fungovat by propojení mělo již u Elsevieru.). Databáze tak může být využita například k ověření, zda se konkrétní člověk zabývá podobnými tématy, zda se do vašeho týmu hodí. Pro vědce ORCID nabízí vhodnou formu prezentace jeho dosavadní práce, zároveň získává jednoznačný identifikátor, kterým se může logovat do dalších služeb, které postupně přibývají. Na portálu je možné vědce hledat podle jména, ORCID ID, instituce nebo také podle klíčových slov.

zdroj: bit.ly/Microryzapriklad

Na výzkum jsou samozřejmě potřeba také peníze. Tradičním zdrojem jsou různé granty, dotace, fondy či institucionální rozpočty. Jistý obnos ovšem vědci mohou získat také prostřednictvím nových crowdfundingových platforem. Když mohou umělci získávat finanční podporu od veřejnosti, proč by ti samí dárci alespoň částečně nemohli pomoct s náklady například na terénní výzkum? Americkou vědeckou obdobou Kickstarteru nebo  českého Hithitu je např. microryza. Služba umožňuje vědcům představit projekt, cíl a smysl nějaké konkrétní části a dát veřejnosti možnost se na ní finančně spolupodílet. Na oplátku za to mohou po dosažení cílové částky, stihne-li to projekt včas, nahlédnout pod pokličku projektu. To je poněkud rozdíl od klasických crowdfundingových služeb, ty totiž dárcům nabízí hmotné odměny. Zde je odměnou dobrý pocit z pomoci a možnost vidět například dílčí výsledky výzkumu apod.

Bohužel zrovna u crowdfundinových služeb mi přijde životnosti projektů nejistá. Od doby tvoření tohoto příspěvku (srpen-říjen 2013) ze 7 platforem funguje již jen 5 a i zde je dle mého názoru cvrkot nízký. Jak ale upozorňuje Martin Rychlík [2013], důležité je si uvědomit, že pokud se povede konkrétnímu vědeckému projektu od veřejnosti - obyčejných smrtelníků/nevědců - vybrat cílovou částku, je to velký úspěch, dokazující, že věda může zaujmout i mimo akademické kruhy.

Předešlou část a další pokračování najdete na tomto blogu pod štítkem Sci20Tools. Každý den od představení příspěvku na 3. ročníku semináře Open Access aneb Open your mind! se zde objeví nová část.

Prezentaci najdete na bit.ly/Sci20prez a postupně doplňovaný seznam různých Science 2.0 nástrojů na bit.ly/Sci20Tools.

Použitá literatura:

Rychlík, M. 2013. Crowdfunding už i ve vědě! Nač dáte peníze vy?. Česká pozice: Informace pro svobodné lidi [online]. Léko Media Group, 2010 - 2013, 13.6.2013 [cit. 2013-10-19]. Dostupný z WWW: <http://www.ceskapozice.cz/domov/veda-vzdelavani/crowdfunding-uz-i-ve-vede-nac-date-penize-vy>.

3. Sci20Tools: Studium - nové informace novým způsobem

Odbornou literaturu lze získávat tradiční cestou - pomocí katalogů a databází knihoven - a akademici se tuto cestu více či méně naučili používat. Alternativou nebo možná spíše doplňkem k těmto zdrojům informací jsou například služby poskytující uživatelské informace hodnotící nějakým způsobem konkrétní vědecké práce, systémy doporučování apod. 

Příkladem nástroje shromažďujícího uživatelské informace k článkům je ScienceGist, kam mohou uživatelé k vědeckým paperům přidávat vlastní anotace a shrnutí. Autoři cíl vidí v přiblížení obsahu vědy veřejnosti, nicméně shrnutí od kolegů z oboru k různým článkům může pomoci i vědcům. Především v rozhodování, zda článek stojí za čtení, zda v něm najdou něco nového. Články můžete hledat buď podle názvu, DOI nebo podle tagů, které tvůrci jednotlivým Gistům přidávají. Ty se dají také v části “Categories” procházet podle abecedy. ScienceGist vznikl teprve letos v červenci, proto zde zas takové množství článků nenajdete, nicméně je to ukázka toho, jak vytvořit službu postavenou na uživatelsky generovaném obsahu, přinášející prospěch jak vědcům (zhodnocení obsahu článku), tak veřejnosti, neboť shrnutí by měla být psána (jak tvrdí autoři) jednoduchou angličtinou a přístupně.

zdroj: selectedpapers.net - ukázka diskuze

Další ukázkou obdobného nástroje je SelectedPapers.net, který umožňuje doporučovat, komentovat či diskutovat nad papery a přidávat je na svůj reading list, sdílet a tagovat (kategorizovat). Prohledávat databázi můžete kromě názvu a identifikátorů článku také podle lidí, témat a komentářů. Nástroj je propojený s Google+, takže si nemusíte vytvářet nový uživatelský účet, jen využijete svůj stávající G+. Díky tomuto propojení můžete obsah buď přidávat přímo na SelectedPapers nebo sdílením příspěvku na G+ s hashtagem #spnetwork a identifikátorem článku ve spolupracující databázi/repozitáři (arXiv, PubMed Central) nebo DOI. Konvence zápisu hashtagů a identifikátorů naleznete v nápovědě na SelectedPapers.net. Do budoucna se plánuje službu propojit i s jinými soc. sítěmi jako je např.  Twitter.

Alternativním zdrojem literatury mohou být také vědecké sociální sítě. Ty mohou být pro získávání literatury využity tak, že buď sledujete kolegy a vědce stejného zaměření, respektive sledujete co sdílí, co četli a co doporučují, nebo sociální síť využijete jako katalog/vyhledávací nástroj. Sítě totiž kromě vytváření profilů, skupin a diskuzních témat umožňují vědcům nahrát na profil také jejich publikační činnost a články buď zveřejnit i s fulltextem, nebo zobrazují alespoň metadata. Největšími a nejrozšířenějšími vědeckými sociálními sítěmi jsou Mendeley a ResearchGate a obě vyhledávání publikací nabízí, i když s trochu jinými přidanými hodnotami.

zdroj: researchgate.net - ukázka request button

ResearchGate umožňuje databázi prohledávat až po přihlášení, ale kromě metadat u nezpřístupněných článků nabízí také request button, tlačítko, kterým autorům článku odešlete žádost o zpřístupnění plného textu. Já jsem si efektivitu tlačítka vyzkoušela tak, že jsem náhodně vybrala nejdříve 8 o týden později 10 českých vědců, kteří neměli u svých článků fulltext a poslala jim žádost o fulltext. Nakonec se mi vrátily od první skupiny 3 plné texty (do 2. dne) a u druhé skupiny 3 do 2. dne a 1 po skoro měsíci. Žádost se autorům posílá nejen jako interní zpráva na ResearchGate, ale také jako email, ten může ale spadnout do spamu, nebo jej vědci jednoduše ignorují. ResearchGate totiž často posílá emaily se shrnutím aktivit, diskuzí a různé vábničky pro vrácení neaktivních uživatelů do hry. Ještě k nějakým číslům - podle ResearchGate je zde přítomno 14 500 uživatelů z ČR, přesné číslo aktivních mi poskytnuto nebylo, ale v odpovědi od producenta jsem se dozvěděla, že obecně je 30% uživatelů alespoň jednou měsíčně aktivních. 

Mendeley umožňuje prohledávat databázi i nepřihlášeným uživatelům, nyní (říjen 2013) nabízí 476 650 810 dokumentů od více jak 2,6 milionu zaregistrovaných uživatelů. Při vyhledávání Mendeley nabízí zúžení výsledků na OA články, tedy ty, u kterých se dostanete k plnému textu. Tlačítko ale podle mne poslední dobou zlobí - dříve vracelo více výsledků, nyní pracuje podivně. Navíc ale nabízí referenčního manažera, kde si autor může soustředit a třídit nejen svou publikační činnost, ale také ostatní literaturu.

Předešlou část a další pokračování najdete na tomto blogu pod štítkem Sci20Tools. Každý den od představení příspěvku na 3. ročníku semináře Open Access aneb Open your mind! se zde objeví nová část.

Prezentaci najdete na bit.ly/Sci20prez a postupně doplňovaný seznam různých Science 2.0 nástrojů na bit.ly/Sci20Tools.

2. Sci20Tools: Konkrétně k nástrojům Science 2.0

Představení nástrojů jsem chtěla opřít o miniprůzkum mezi českými vědci. Zjistit, které služby používají, jaký nástroj jim chybí a který by ocenili. Bohužel návratnost dotazníku byla, no, řekněme nedostatečná. Povedlo se mi získat pouze dvě odpovědi. I za ně však velice děkuji. 

Nakonec jsem se tedy uchýlila k úplně prvnímu způsobu představení, který mě při vymýšlení obsahu příspěvku napadl - k namontování nástrojů na model cyklu vědecké komunikace.

Samotných nástrojů, služeb a platforem Science 2.0 existuje nepřeberné množství, jak ukazuje seznam bit.ly/Scie20Tools. Já jsem si je pro potřeby prezentace přiřadila vždy k jedné fázi vědeckého cyklu. U některých nástrojů je možné najít využití ve více fázích, i na ty se pokusím zaměřit a vždy představit pro daný krok vědecké komunikace jejich přínos.

Zmíněný cyklus vědecké komunikace by se dal (hodně) zjednodušeně vyjádřit v 5-ti krocích:

Tedy, výzkumník (profesor, student, vědec) má nějaký zájem, který objevil například díky studiu odborné literatury. Definuje si nějaký nevyřešený problém, který se stane předmětem jeho zkoumání - má nápad na výzkum. Provede literature review, aby zjistil současný stav, kde jsou určité mezery či nedořešené otázky, na které by mohl navázat. Pro vyřešení svého problému definuje projekt, sestavuje tým spolupracovníků, zároveň shání finance. Následuje samotný výzkum, sběr dat, analýzy, případně zapojení dalších mravenečků. Výsledné závěry jsou následně publikovány v článku, knize nebo se objev nechá patentovat. Výsledky jsou dále prezentovány na odborných konferencích, případně popularizovány i mezi širší veřejnost. Po nějaké době přichází citační ohlas, můžeme výsledek hodnotit a měřit vliv na vědeckou komunitu. Zde už však vědec opět studuje literaturu či navazuje na svůj předešlý výzkum a cyklus se opakuje.

Předešlou část a další pokračování najdete na tomto blogu pod štítkem Sci20Tools. Každý den od představení příspěvku na 3. ročníku semináře Open Access aneb Open your mind! se zde objeví nová část.

Prezentaci najdete na bit.ly/Sci20prez a postupně doplňovaný seznam různých Science 2.0 nástrojů na bit.ly/Sci20Tools.

1. Sci20Tools: Úvod k přednášce Nástroje a platformy vědy 2.0

První (hrozivá) věta mého abstraktu k příspěvku Nástroje a platformy vědy 2.0 začala slovy: “V době, kdy vědecká práce a komunikace probíhá téměř vždy online…”, za což se musím omluvit. Dnes by tak mohl začít v podstatě jakýkoliv abstrakt, nic ta věta skoro neříká a navíc to nemusí být pro řadu vědců nutně vždy pravda...

zdroj: http://bit.ly/1fzglow 

Já si však po pousmání nad tímto ne zrovna zdařilým začátkem vzpomněla na obrázek, který mi toto sdělení vcelku hezky ilustruje a zároveň ilustruje a otvírá téma Science 2.0... Člověk se postupně vyvinul v tvora, který je obklopený výpočetní technikou - doma, v práci, na ulici. Kdekoliv. S počítačem dnes pracuje kdekdo a ani vědce to neminulo. Když nastoupíte do práce, po vyřízení byrokracie vedle klíčů či přístupu do kanceláře dostanete také přístup do počítače a email. Mít k dispozici počítač, pro řadu lidí znamená především být online. Tablety, notebooky a hlavně mobilní telefony - smartphony - toto ještě rozšířily na být online všude. Ale pojďme se podívat konkrétně na vědu a na vědce.

Samozřejmě nelze říci, že by opravdu všichni vědci využívali nové technologie, počítače a byli stále online. Krásným příkladem takové výjimky je jeden z letošních laureátů Nobelovy ceny za fyziku, profesor Peter Higgs. O něm v pořadu Hyde Park Civilizace (12.10.2013) jeho asistent Alan Walker prohlásil, že nepoužívá mobilní telefon, e-mail, počítač atd. a že si tedy nemůže být ani jistý, zda ví, že získal Nobelovu cenu. Nicméně troufám si tvrdit, že takových příkladů je spíše menšina, většina vědců počítač a Internet ke své práci využívá. Ke komunikaci se svými kolegy, k samotnému výzkumu, k vyřizování pracovní agendy.

zdroj: https://blog.mozilla.org/blog/2013/06/14/5992/

Je proto zvláštní číst první řádky Sumanova blogového příspěvku Introduction the Mozilla Science Lab [2013], ve kterém zmínil zajímavou věc. A to, že web vyšel od vědců, ale zpátky tento otevřený nástroj vědu a vědeckou praxi neovlivňuje a neproměňuje v takové míře, jako např. média, byznys a jiná společenská odvětví. Věda je stále poněkud zakonzervována v analogové době, není tolik ve vědecké praxi rozšířeno (pro web 2.0 charakteristické) otevřené sdílení, kolaborativnost, znovuužití.

Zmíněný Web 2.0 z velké části nabízí vysvětlení, co si pod termínem Science 2.0 představit. Jde totiž o využití technologií Webu 2.0 a zároveň zavedení sociálních praktik do vědecké práce/praxe.

Stručně o tom, co Web 2.0 představuje a co je… Klasickým příkladem nástrojů Webu 2.0 jsou blogy, wiki systémy, RSS, mash-upy, sociální sítě. Ty všechny charakterizují základní principy této 2. verze webu, kterými jsou sdílení, uživatelsky generovaný obsah, kolaborativnost - demokratizace přístupu k informacím a jejich tvorba, otevřenost. Web 2.0 tedy statický web první generace proměňuje v jakési sociální platformy.

Abych dokreslila představu, co Science 2.0 je, rozhodla jsem se, že využiji k definování tohoto termínu sociální síť Twitter a vyzvala jsem uživatele, kteří sledují můj účet, ať napíší, co si pod tímto pojmem představují. Wikipedie [Science 2.0, 2013] hned zkraje říká, že Science 2.0 je nepřesně definovaný zastřešující termín pro aktivity, které spadají pod ještě širší pojem Open Science. Nicméně tweetové vysvětlení dle mého názoru pojem obstojně vystihuje. Otevřenost, transparentnost, rychlost, využití nových trendů, sdílení dat a publikací,... Otevřená věda.

Rozdíl současného stavu vědecké komunikace a vznikajícího 2.0 modelu lze z Wikipedie [Science 2.0, 2013] vyčíst takto:

Current model	Emerging model
Research done privately; then submitted to journals; then peer-reviewed by gatekeepers in major journals; published	Research data shared during discovery stages; ideas shared; scientists collaborate; then findings are disseminated online
Scientific literature behind paywalls online	Scientific discoveries free online
Credit established by name attached to journal article.	How is credit established for contributors?
Data is private until publication	Data is shared before publication
Papers generally protected by copyright	Many different licenses possible: copyright, public domain, Creative Commons 3.0, etc.
Publishers raise funds by charging for access to content	Publishers seek alternative funding models
Journal article summaries available online after publication	Share methods, data, findings via blogs, social networking sites wikis, computer networking, Internet, video journals

Pokračování najdete na tomto blogu pod štítkem Sci20Tools. Každý den od představení příspěvku na 3. ročníku semináře Open Access aneb Open your mind! se zde objeví nová část.

Prezentaci najdete na bit.ly/Sci20prez a postupně doplňovaný seznam různých Science 2.0 nástrojů na bit.ly/Sci20Tools.

Použité zdroje:

Science 2.0. In Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikimedia Foundation, 2001-, last mod. on 15 October 2013 [cit. 2013-10-19]. Dostupný z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Science_2.0>.

Suman, Mark. 2013. Introduction the Mozilla Science Lab. In The Mozilla Blog [online]. Mozilla Inc., Jun 14 2013 [cit. 2013-08-21]. Dostupný z WWW: <https://blog.mozilla.org/blog/2013/06/14/5992/>.